Láska je něco jako chemická reakce. Zatímco tato chemická reakce má nějaká pravidla, láska nemá žádná. Prostě se zamilováváme i do lidí, kteří o to vůbec nestojí. Jste třeba naprosto spalovaná láskou ke spolužákovi. Ani nevíte, kde ten cit mohl vytrysknout, ale je tam. Každý jeho pohyb a reakci na vás si interpretujete zkresleně. On na vás kašle, ale stejně máte dojem, že to není až tak hrozné, že je to na dobré cestě. Nejhorší je, že vedena svými mylnými interpretacemi jeho postojů, dáváte stále své lásce naději a ve svém nitru se chlácholíte a čekáte happy end. Ten se bohužel nedostaví, místo toho dostanete ledovou sprchu, když vám váš idol natvrdo sdělí, že takto prostě ne, ruce od něj dál. Hroutí se svět, vaše vysněné iluze se bortí a vy propadáte do totální beznaděje, za které není kolikrát východisko bez specializované pomoci.
Láska může také přijít z jiné strany. Nečekaná, neplánovaná a přece se tu zrodí a bude vás týrat a mučit. Jste vdaná, doma manžel, dítě, idylka, žádný problém, jen s manželem po letech opadlo už to vzrušení ze vztahu, sice ho máte moc ráda, ale jsou tu už ty vyjeté koleje, stereotyp a na vaše pracoviště přichází nový zaměstnanec. Máte za úkol ho zaučit. Ze začátku je vám až nepříjemný, na váš vkus moc snaživý a uhlazený, ale hormony pracují proti vám. Nový kolega Jiří si vás začíná získávat, aniž byste chtěli, je hovorný a dvorný, vtipný a k vám opravdu milý. Vaše srdce pomalu probodává amorův šíp, přitom to tak vůbec nechcete, je to proti logice, doma máte šťastnou rodinu a milujícího manžela….
Lásku můžeme rozdělit do jakýchsi sekcí. Buď je to ta spalující vášeň a horoucí zamilovanost, kořeněná touhou a očekáváním, nebo je tu ta láska zralá. Láska, která nám dává milovat i po letech, i potom, co s partnerem prožijeme nejednu životní svízel, přitom oba víme, že se o sebe můžeme vždycky spolehlivě opřít a jít životem dál.